Velikonoční svátky jsou vrcholem křesťanského liturgického roku. Slavíme v nich Krista, který slavně vstal z mrtvých. Bezprostřední přípravou na Velikonoce je tzv. Svatý týden, který začíná Květnou nedělí – památkou na slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Jádrem svatého týdne je tzv. Triduum (třídení), ve kterém si zpřítomňujeme Kristovu poslední večeři s apoštoly (Zelený čtvrtek), Kristovo zatčení, soud, cestu na Golgotu a smrt na kříži (Velký pátek) a Kristovo zmrtvýchvstání o Veliké noci (odtud Velikonoce) ze soboty na neděli, ve které křesťané bdí a slaví Kristovo vzkříšení (Vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání). Doba Velikonoční končí slavností Seslání Ducha svatého (Letnicemi).Velikonoce připadají na první neděli po prvním jarním úplňku. Mohou tedy proběhnout kdykoli mezi 22. březnem a 25. dubnem.
Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.
V sobotu v dopoledních hodinách se schází osada v hospodě a na velikonoční schůzi se projednává jak období uplynulé, tak co připravujeme.
Každým rokem, v naší osadě vždy v neděli (ne v pondělí, s ohledem na řidiče) od ranních hodin, chodí skoťáci koledníci na koledu a osobně symbolicky šlehají pozadí děvčat a žen. Je to dlouhá pouť fyzicky a nakonec i psychicky výrazně namáhavá. Trvá asi 6 hodin. Vyšupaná žena dává tradiční výslužku a pánům nutné panáčky alkoholu a třeba i nádivku. Ke konci koledy, jsou koledníci patřičně „unaveni“, ale přesto je konečná v hospodě U Taterů. Šlehání dívek probíhá ještě v hospodě a není to vždy šlehání pravou pomlázkou, někdy jsou tam i násady na sekery…
Čarodějnice poslední dubnový večer vzplanou ohně, které mají symbolicky vyhnat zimu i zlé síly. Pálení čarodějnic je tradiční svátek s pohanským původem. Oheň byl vnímán jako fascinující živel, který má očistnou sílu. Navíc symbolizuje slunce, takže pálení ohňů bylo chápáno jako posilování sluneční moci právě na jaře v období probouzející se vegetace. Třicátý duben, je čas, kdy se každá správná 
čarodějnice či ježibaba poohlíží po jaksepatří povětrném koštěti. Mají ostatně nejvyšší čas, protože večer je musí tento tradiční dopravní prostředek odvézt na nejbližší čarodějnický slet. Čarodějnice se shromažďují na kopcích a rozcestích, kde rokují, jak učinit všem ze života peklo, co možná nejrafinovaněji. Když se domluví, jak ohrozit i čerstvou zeleň – a tudíž i příští úrodu – disciplinovaně se rozlétnou a rozejdou po okolí, aby věrně sloužily mocnostem zla.
Osadní čarodějnice mají dlouholetou tradici. Každoročně se konají, ať už v dřívějších dobách na osadním hřišti a nebo nyní na pozemku u osadního pomníku. O přípravu hranice se obvykle zaslouží hlavně Dudly. Pozve se živá hudba a akce může začít. Pivo teče proudem, můžete si opéct špekáčky a pořádně se ohřát. Někdy se objeví i čarodějnice a nepomůže proti nim nic – ani zapálený oheň. Prostě v této filipojakubské noci je musíme tiše snášet.