Slapská přehrada

1952

1953

2016

Slapská přehrada oslavila v roce 2015 svých  60 let. I kvůli ní zmizel přírodní klenot Česka.

V roce 1955 zmizel z české krajiny tehdy definitivně jeden z největších přírodních klenotů, Svatojánské proudy na řece Vltavě. Slapská přehrada nakonec „dorazila“ to, co deset let předtím z větší části pohřbila již Štěchovická přehrada. Síla pověstných a obávaných peřejí Svatojánských proudů k nám dnes promlouvá už jen ze Smetanovy symfonické básně Vltava a z dobových fotografií.
Hledání zatopených přírodních skvostů v údolí Vltavy. Oázy zachovalé přírody u nás hledejte nejen v národních parcích a chráněných krajinných oblastech, ale také v údolích potoků a řek, které se zařízly hluboko do zarovnaného reliéfu České vysočiny. Snad nejkrásnější krajinné klenoty nabízelo před vybudováním přehrad údolí řeky Vltavy. Hledat jejich ztracená kouzla je zajímavé a poučné i dnes. Nejkrásnější přírodní scenérie vytvořila Vltava jižně od Štěchovic. Řeka se tu zařezala hluboko do krajiny, aby si v několika meandrech prorazila cestu tvrdými vulkanickými horninami tzv. jílovského pásma. Vzniklo tak hluboké kaňonovité údolí ozdobené příkrými skalisky a peřejemi, kudy naše národní řeka spěchala vstříc Praze. Od roku 1722, kdy byla v blízkosti jedné z říčních skal posazena socha svatého Jana Nepomuckého, se vltavskému údolí mezi Štěchovicemi a Slapy začalo říkat Svatojánské proudy. Divoké vody, které byly v minulosti postrachem pro všechny lodivody a voraře, se staly počátkem 20. století symbolem divočiny středního Povltaví a zároveň také přední turistickou atrakcí v zemi. Jejich věhlas ukončila v polovině 20. století výstavba přehrad Štěchovice a Slapy.
Vzpomínky na minulost. Svatojánské proudy dnes hledejte na hrázi Slapské přehrady, která byla dokončena roku 1954 jako 11. stupeň vltavské kaskády. Pod téměř sedmdesátimetrovou hloubkou vodní masy se přímo pod vámi v někdejším říčním korytě ukrývá zrádná, příčně vystupující skála Kubíček, které se říkalo Dolní Slap. Ve vzdálenosti asi 400 m proti proudu, před ohbím vzduté vodní masy, je pohřbeno další říční skalisko Sedlo neboli Horní Slap. Právě u něj začínaly Svatojánské proudy, někdejší 7 km dlouhý peřejnatý úsek se spádem 20 m, kde v minulosti ztroskotala nejedna loď, nebo vor. Horní Slap, vystupující z levého břehu, původně zasahoval až do poloviny říčního koryta a značně komplikoval cestu po významném středověkém dopravním tahu mezi rakouskými zeměmi a Čechami. Císař Ferdinand proto vydal již roku 1640 příkaz odstranit tuto nebezpečnou překážku. Přestože část skály byla rozstřílena a průjezd loďmi se stal snadnější, řeka si i tak zachovala značnou divokost. Na památku byl na zbytku skaliska vztyčen pamětní Ferdinandův nebo také solný sloup (na vorech se totiž tehdy dovážela hlavně sůl z Rakouska), později přibyla i socha svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců. Oba monumenty byly před napuštěním Slapské přehrady z Horního Slapu sneseny a přemístěny pod hráz na levý břeh, kde dodnes připomínají uzavřenou historii naší významné přírodní památky. U obou památníků také začíná dnešní putování krajinou Svatojánských proudů. Přestože cesta již nevede po břehu divoké nespoutané řeky (dolní část peřejí pohřbila Štěchovická přehrada, vybudovaná v letech 1938–44), neztratila rozhodně nic na své zajímavosti. Možná spíše naopak. Ráz krajiny navzdory zmizelým Svatojánským proudům zůstal zachován a je stále velmi atraktivní.
Svatojánskými proudy na šífu. U Horního Slapu začínala kdysi velmi oblíbená turistická plavba na lodích. Jezdilo se na speciálně upravených šífech různé velikosti, do kterých se vešlo 50 až 200 lidí. Plavba trvala zhruba hodinu a končila v přístavišti parníků ve Štěchovicích. Trasa se skládala z řady dílčích úseků a lokalit, které měly svá speciální, dnes už vesměs zapomenutá pojmenování: Horní a Dolní Slap, U křemele, Bednář, Ve strhaných, Žižkův brod, Ve vosinách atd. Lodivodi podávali ke všem místům výklad a doplňovali ho různými historkami ze života vltavských šífařů. Pozoruhodně byl řešen zpětný návrat lodic proti proudu do horního přístaviště. V celé délce Svatojánských proudů nad Štěchovicemi vedla po pravém vltavském břehu speciální dlážděná cesta pro koně, tzv. potahová stezka, po níž zapřažená zvířata táhla prázdné lodě vzhůru proti proudu. Celá potahová stezka zmizela spolu se Svatojánskými proudy roku 1943 pod hladinou Štěchovické přehrady.
Naučnou stezkou Svatojánské proudy. Od hráze Slapské přehrady, kde si můžete představit začátek Svatojánských proudů a zhlédnout přenesené památky z Horního Slapu (Ferdinandův sloup a sochu sv. Jana Nepomuckého), vede levým břehem vltavského údolí nad vodami Štěchovické přehrady zelená turistická značka v délce asi 8 km do Štěchovic. Je koncipována jako naučná stezka a přináší mnoho zajímavých informací o přírodě a krajině v bezprostředním okolí vltavského kaňonu. Stezka vede po chodníčku, místy doslova vysekaném do skal, takže lze celkem snadno pochopit varování, že trasa není vhodná pro cyklisty, a to z důvodu nejednoho smrtelného úrazu. Zvlášť přitažlivý je úsek v meandru pod Bílou skálou, kde chodník traverzuje příkré skály vysoko nad vodou. Dokonce nechybí ani dva umělé tunýlky, lávky a bezpečnostní zábradlí. Z přírodovědného hlediska zaujmou zejména skalnaté srázy s mohutnými suťovými poli a suchomilnou vegetací, kde se lze setkat se zvýšeným výskytem plazů. Jedna z 12 zastávek naučné stezky se zabývá také problematikou českého trampingu, který se zrodil právě v okolí Svatojánských proudů. Osada Ztracenka je nejstarší u nás, zde se scházeli první trampové již před první světovou válkou. Osada původně stála těsně u břehu vltavského zákrutu, kde končily poslední peřeje Svatojánských proudů. V souvislosti s výstavbou Štěchovické přehrady byla však postupně přemístěna výše do svahu. Chataři byli dříve velkým trnem v oku ochráncům přírody, trampským srubům ovšem nelze upřít cit pro přirozené sepětí s přírodou. Koneckonců místní trampové se zasadili také o vybudování a rekonstrukci naučné stezky. Nutno však podotknout, že s měnícím se životním stylem a obměnou generací se romantická přitažlivost starých trampských srubů postupně vytrácí. Mnohé stavby ztrácí své věrné návštěvníky a postupně chátrají. S tím souvisí také úbytek lidí, kteří jsou ochotni se sem vypravit pěšky (jinak to opravdu nejde), a vltavský kaňon se tak stává čím dál opuštěnější. I v době vrcholné sezony potkáte na celé trase jen pár výletníků.
Ztracená divočina? Česká krajina přišla výstavbou vltavské přehradní kaskády bezesporu o překrásné údolí nespoutané řeky. Plavba Svatojánskými proudy na šífech by jistě nadchla každého milovníka přírody. Je ovšem reálné předpokládat, že v dnešní době by se splouvání peřejí zcela jistě proměnilo ve velký turistický byznys a blízká Praha by sem každý den chrlila davy turistů z celého světa prahnoucích po adrenalinové plavbě divokou řekou. Vkrádá se tedy otázka, jak by vlastně Svatojánské proudy při tomto reálném scénáři vypadaly. Řeka ucpaná šífy a vodáky, přeplněné kempy, hospody a parkoviště, hotel vedle hotelu, stánky s cetkami všeho druhu, tuny odpadků. Byl by to takový klidný kout jako dnes, kam kromě vymírajících trampů zavítá jen hrstka výletníků za den? Neproměnil by se náhodou vltavský kaňon v pouhé kulisy „turistického Disneylandu“ podobně jako třeba historické centrum nedaleké Prahy? Slapská a Štěchovická přehrada sice pohřbily Svatojánské proudy, ale na druhou stranu vltavské údolí znepřístupnily a do značné míry odřízly od okolního světa. Možná právě díky přehradám se dnes můžeme těšit z překrásné přírody vltavského kaňonu, byť bez Svatojánských proudů.

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/svatojanske-proudy-slapska-prehrada-dsd-/po-cesku.aspx?c=A141105_175335_po-cesku_tom